Abych pomohl pochopit těm, kteří přišli, jak i je Bůh miluje
Zobrazit svědectví
Hrát Pastýře v Pastýři pro mne znamená stále znovu hledat pro sebe odpověď na otázky – Jak Syn miluje Otce? a Jak miluje Bůh každého člověka? Potom odpovědi, které nalézám, předávat dál lidem. Každé představení se snažím, abych pomohl pochopit těm, kteří přišli, jak i je Bůh miluje. Povzbudit je, aby Bohu za žádnou cenu nepřestali důvěřovat a nechali se vést. Od mládí jsem hrál v různých představeních. Velmi dobře si vzpomínám na chvíli po premiéře Cimrmanovy hry Dobití severního pólu, kde jsem hrál Frištenského. Stál jsem v úžasu na jevišti a pozoroval dav, který jsem si získal. Tehdy jsem se modlil: „Pane, jak se ti to se mnou podařilo? Nebylo by možné, abych jednou hrál Tebe?“ A ani ne do roka přišla odpověď skrze pozvání hrát Zraněného Pastýře.
Peťa - Marta
Toužím říkat svým životem: „Důvěřuj Mu!”
Zobrazit svědectví
Mým velkým impulzem byl Jan Pavel II. Dozvěděla jsem se, že hrával v mládí divadlo, a tak jsem si pomyslela, že by to bylo krásné být součástí divadelního představení, ve kterém se bude oslavovat Bůh. Tuto touhu jsem nosila v srdci až do dne, kdy mě Kristy oslovila a nabídla mi roli ve Zraněném Pastýři, a tak se moje touha naplnila. Nemám příliš herecké sklony a mám strach vystoupit před vícero lidí, natož pak jít za nimi a oslovit je, ale cítila jsem, že právě toto má Pán pro mě nachystané.
Co ve mně představení změnilo? Mnoho. Jsem člověkem neustálého strachování se, obav a starostí. Myslím, že role Marty mě v mnohém vystihla a pomohla mi se svého strachu zbavit a naučit se s ním bojovat. A potom to byl sám Ježíš, který mě skrze adorování uzdravoval a věřím, že i nadále uzdravuje, i když už v představení nehraji.
A ráda bych vyjádřila svoji vděčnost za společenství, které jsme společně mezi sebou vytvářeli. Ty chvíle „za oponou“, během představení i sdílené obavy a radost.
Toužím říkat svým životem: „Důvěřuj Mu!“
Jakub R. - Zvukař
Pokaždé objevuji v příběhu něco nového
Zobrazit svědectví
Proč? Proč ne? ;o)
Musím říct, že do této aktivity jsem byl trochu "namočen" skrze přátele, kteří se na tomto díle podílejí déle a více. Ale o to víc musím říct, že jejich snaha, nebo chcete-li naše snaha, je velkou inspirací a zkušeností. Není to ani tak o zkušenostech divadelně-dramaticko-technických, ale hlavně o zkušenostech duchovních.
Tento příběh i když jsem ho mohl vidět a prožít několikrát mne pokaždé překvapí něčím jiným. Pokaždé objevuji v příběhu něco nového. Každý z nás (herec, technik, divák,..) přichází na představení se svými pocity, radostmi i těžkostmi, ale každý z nás odchází jiný.. naplněný novými dojmy, pocity, radostí, inspirací... Záleží opravdu na každém z nás, co do onoho příběhu každý z nás příchozích vloží, zda se chceme stát součástí tohoto příběhu nebo ne...
Musím říct, že do této aktivity jsem byl trochu "namočen" skrze přátele, kteří se na tomto díle podílejí déle a více. Ale o to víc musím říct, že jejich snaha, nebo chcete-li naše snaha, je velkou inspirací a zkušeností. Není to ani tak o zkušenostech divadelně-dramaticko-technických, ale hlavně o zkušenostech duchovních.
Tento příběh i když jsem ho mohl vidět a prožít několikrát mne pokaždé překvapí něčím jiným. Pokaždé objevuji v příběhu něco nového. Každý z nás (herec, technik, divák,..) přichází na představení se svými pocity, radostmi i těžkostmi, ale každý z nás odchází jiný.. naplněný novými dojmy, pocity, radostí, inspirací... Záleží opravdu na každém z nás, co do onoho příběhu každý z nás příchozích vloží, zda se chceme stát součástí tohoto příběhu nebo ne...
Kristýna - Nevinnost
S každým dalším představením tančím svůj tanec svobody
Zobrazit svědectví
S Emanuelovým příběhem jsem se setkala v evangelizační škole, v době, kdy jsem začala pomalu objevovat, že Ježíš mě nepřišel spasit nějakým abstraktním způsobem, že Boží láska není jen nějaký všeobecný pojem, že Ježíšovo utrpení na kříži nemá jen jakýsi všeobecný vykupitelský charakter. V té době jsem začala chápat to, že Ježíš zemřel a trpěl i za mě, aby mi mohl obvázat mé polámané srdce a uzdravit má zranění. Konečně jsem pochopila, že víra v Ježíše Krista znamená nechat se milovat a uvěřila jsem v Jeho lásku ke mně.
Ano, příběh Emanuela byl a je i můj příběh. O tom, jak setkávání se s Boží láskou navrací svobodu, důstojnost, léčí naše pošramocené, zraněné a zmatené srdce, obvazuje naše rány, láme naše pouta a pozvedá nás, aby naše budoucnost byla plná naděje a naše radost, aby byla plná!
Když jsem dostala možnost hrát postavu Nevinnosti, byl to pro mě nelehký úkol. Objevit svoje tělo a zažívat pocit volnosti a svobody prostřednictvím pohybu. Vnímat, jak Bůh postupně láme má pouta a proměňuje můj nářek v tanec. A tak je tomu i doposud, s každým dalším představením tančím svůj tanec svobody, kterou mi Ježíš postupně navrací.
Ano, příběh Emanuela byl a je i můj příběh. O tom, jak setkávání se s Boží láskou navrací svobodu, důstojnost, léčí naše pošramocené, zraněné a zmatené srdce, obvazuje naše rány, láme naše pouta a pozvedá nás, aby naše budoucnost byla plná naděje a naše radost, aby byla plná!
Když jsem dostala možnost hrát postavu Nevinnosti, byl to pro mě nelehký úkol. Objevit svoje tělo a zažívat pocit volnosti a svobody prostřednictvím pohybu. Vnímat, jak Bůh postupně láme má pouta a proměňuje můj nářek v tanec. A tak je tomu i doposud, s každým dalším představením tančím svůj tanec svobody, kterou mi Ježíš postupně navrací.
Filip - Jan
Zraněný Pastýř stále povzbuzuje touhu po krásné svobodě Božího dítěte
Zobrazit svědectví
K představení jsem se dostal jedinečným Božím vedením a hluboce mne oslovilo. Tím, jak se dotýká každého člověka, jak vnáší světlo do hlubin našich srdcí, ve kterých se často ukrývá mnoho zranění, nepřijetí, neodpuštění a dalších negativních věcí, které by tam vůbec neměly být.
Myslím, že u mne Zraněný Pastýř probudil a stále povzbuzuje touhu po krásné svobodě Božího dítěte. Moc se mi líbí atmosféra modlitby, do které je celé představení ponořeno. Nehrajeme pro sebe, pro svou slávu, ale stáváme se nástroji Božími a ten skrze nás může obdarovat druhé. To je moc krásné. Díky Bohu za to!
Majka - Miriam
Bůh naše prosby za druhé slyší
Zobrazit svědectví
Zraněný Pastýř je modlitba, která se dotýká srdce. Poodkrývá, jak Bůh velmi miluje každého člověka. Jak moc stojí o mne, o tebe, o každého, že neváhá a nechává se přibít na kříž. Ústředním motivem představení je odpuštění. Je to vlastně základní krok, který vede člověka ke skutečné svobodě, k rozvázání všeho, co spoutává.
Co Zraněný Pastýř znamená pro mě osobně?
Před Pastýřem jsem k Panně Marii neměla vztah. Díky Miriam se to změnilo. Velmi silným okamžikem je pro mne ta část, kde Miriam s otevřenou náručí vítá přicházejícího Ježíše. Postupně mi došlo, že se stejnou vřelostí vítá také Emanuela, který jde spolu s Ježíšem. A posléze jsem pochopila, že tak vítá úplně každého. Každého člověka. Maria, to je láskyplná náruč nebe. Ukazuje nám, kde je náš skutečný domov. Těšívám se na okamžik, kdy jdeme spolu s Radostnými mezi lidi do kostela, abychom se za ně modlili. Vnímám, jak tuto chvíli prožívá člověk, nad kterým vztahuji ruce a s vroucností ho Bohu odevzdávám. Zaplavuje mě radost. Bůh naše prosby za druhé slyší.
Jsem vděčná za to, že mohu být součástí požehnaného díla.
Co Zraněný Pastýř znamená pro mě osobně?
Před Pastýřem jsem k Panně Marii neměla vztah. Díky Miriam se to změnilo. Velmi silným okamžikem je pro mne ta část, kde Miriam s otevřenou náručí vítá přicházejícího Ježíše. Postupně mi došlo, že se stejnou vřelostí vítá také Emanuela, který jde spolu s Ježíšem. A posléze jsem pochopila, že tak vítá úplně každého. Každého člověka. Maria, to je láskyplná náruč nebe. Ukazuje nám, kde je náš skutečný domov. Těšívám se na okamžik, kdy jdeme spolu s Radostnými mezi lidi do kostela, abychom se za ně modlili. Vnímám, jak tuto chvíli prožívá člověk, nad kterým vztahuji ruce a s vroucností ho Bohu odevzdávám. Zaplavuje mě radost. Bůh naše prosby za druhé slyší.
Jsem vděčná za to, že mohu být součástí požehnaného díla.
Tomáš - Jan
Celý můj život je protkán hledáním
Zobrazit svědectví
Odpověď na to proč jsem kývl na nabídku být součástí Pastýře, je pro mne velmi jednoduchá. Celý můj život je protkán hledáním toho, kým pro mne opravdu Bůh je či měl být. Někdy je to hledání intenzivní, jindy méně a postupem času co človek stárne a má více a více povinností, tak k tomu hledání je stále méně a méně možností. Najít ty chvíle, kdy se člověk ztiší a nechá na sebe působit to volání...
Pastýř byl pro mne příležitostí, jak najít právě takové chvíle. Jediné co mohu Hospodinu opravdu dát, je můj čas tady na zemi, který mi byl svěřen jako zlatá hřivna. A každá chvíle strávená s Pastýřem měla pro mě smysl...
Eva - Marta
On nás vždycky bere velmi vážně
Zobrazit svědectví
Bůh mě pozval, s takovou pokorou a to takovým způsobem, že se nedalo odmítnout. Věděl moc dobře, proč mě zve. Zná mě moc dobře a věděl o mé touze, která se krčila někde úplně v koutečku. Jen jsem si ani netroufala pomyslet, že by ji mohl naplnit.
Dal mi roli Marty. Myslím si, že to úzce souvisí s mým posláním manželky, matky, s činností v zaměstnání. Pokud se mám ztotožnit s Martou, což je asi nezbytné, aby hra byla pravdivá, pak ta role mě nutí přemýšlet o tom, jak sloužit. Učí mě a pomáhá mi uvědomovat si tu skutečnost, aby moje služba byla spojena s takovou láskou, která je skutečně milosrdná, druhého neomezuje, nevnucuje se, navozuje citlivou vnímavost, učí pokoře, poslušnosti, umění naslouchat. Jsem teprve na začátku v této škole lásky... Možná mi Pán také pomůže objevovat další dary, o kterých jsem dosud netušila.
Už jako divák jsem hned napoprvé vytušila, že Zraněný Pastýř není jen hrou, ale modlitbou. S nadějí doufám, že Pán Ježíš chce i skrze tuto modlitbu zahojit některé krvácející rány mé duše. Protože nic, co s námi dělá, není jen tak, má to hluboký smysl a cíl. Teď už vím, že On nás vždycky bere velmi vážně. Myslím, že já a moje účast na Pastýři jsou klasickým případem, jak se Bůh umí oslavit na slabosti člověka, kterého nachází ležet zraněného, špinavého a plného strachu, s něhou jemu vlastní ho bere do své otcovské náruče, tak jak to jen On umí, pečuje o něj, povzbuzuje a utěšuje, říká mu, že je zde, protože On, Bůh, ho miluje. Pak jej vezme za ruku a vede a zároveň posílá, aby tu lásku, kterou dostává, dával dál. Člověka, který ještě zcela nedávno neměl mnoho lásky k Ježíši, protože jeho láska ležela někde hluboko pod vrstvou strachu a proto se bál o ní mluvit a žít, posílá velmi originálním způsobem, aby mu pomáhal hledat ty, kteří ještě někde leží bezmocní, zranění, ušpinění, zoufalí, plní úzkosti, aby On, Ježíš, jim mohl přinést naději a uzdravení.
Dal mi roli Marty. Myslím si, že to úzce souvisí s mým posláním manželky, matky, s činností v zaměstnání. Pokud se mám ztotožnit s Martou, což je asi nezbytné, aby hra byla pravdivá, pak ta role mě nutí přemýšlet o tom, jak sloužit. Učí mě a pomáhá mi uvědomovat si tu skutečnost, aby moje služba byla spojena s takovou láskou, která je skutečně milosrdná, druhého neomezuje, nevnucuje se, navozuje citlivou vnímavost, učí pokoře, poslušnosti, umění naslouchat. Jsem teprve na začátku v této škole lásky... Možná mi Pán také pomůže objevovat další dary, o kterých jsem dosud netušila.
Už jako divák jsem hned napoprvé vytušila, že Zraněný Pastýř není jen hrou, ale modlitbou. S nadějí doufám, že Pán Ježíš chce i skrze tuto modlitbu zahojit některé krvácející rány mé duše. Protože nic, co s námi dělá, není jen tak, má to hluboký smysl a cíl. Teď už vím, že On nás vždycky bere velmi vážně. Myslím, že já a moje účast na Pastýři jsou klasickým případem, jak se Bůh umí oslavit na slabosti člověka, kterého nachází ležet zraněného, špinavého a plného strachu, s něhou jemu vlastní ho bere do své otcovské náruče, tak jak to jen On umí, pečuje o něj, povzbuzuje a utěšuje, říká mu, že je zde, protože On, Bůh, ho miluje. Pak jej vezme za ruku a vede a zároveň posílá, aby tu lásku, kterou dostává, dával dál. Člověka, který ještě zcela nedávno neměl mnoho lásky k Ježíši, protože jeho láska ležela někde hluboko pod vrstvou strachu a proto se bál o ní mluvit a žít, posílá velmi originálním způsobem, aby mu pomáhal hledat ty, kteří ještě někde leží bezmocní, zranění, ušpinění, zoufalí, plní úzkosti, aby On, Ježíš, jim mohl přinést naději a uzdravení.
Standa - Petr
Bohu záleží na tom, aby byl člověk šťastný
Zobrazit svědectví
Od dětství jsem byl vychováván ve víře a přijal jsem ji za svou již v dětství. Není těžké v Boha uvěřit, každý člověk cítí nutnost Boží existence, a že by Bůh nebyl, je vlastně zcela nemožné. Podstatnější otázkou však je, „Jaký je Bůh“? „Dobrý, dokonalý, plný lásky, všemohoucí, geniální, ..“ to taky není těžké přijmout. Ale Bůh je nad to ještě také milosrdný a má s člověkem soucit. To jsem převzal jako informaci, ale neuvěřil jsem tomu naplno, viděl jsem v Bohu víc soudce než otce. Žít ve strachu před Bohem je sice lepší, než žít bez Boha, ale rozhodně to není to, po čem toužíte. Hospodin mi však poslal do života lidi, kteří mne učí poznávat ho, jaký doopravdy je. V době největší práce na „opravování“ mého vztahu k Bohu přišlo představení Zraněný pastýř. Ze začátku jsem nevěděl, zda je to pro mne, vždyť je plno lidí, kteří by to zahráli líp než já... A tak jsem se zeptal Petra, zda si myslí, že by to mohlo být i pro mne a on řekl, že určitě. A tak jsem do toho šel, a poznal jsem, že to představení je místem kde se mohu učit Boha lépe znát, protože je to místo, kde vždy znovu slyším ta slova, že jsem milovaný, zachráněný, že mi bylo odpuštěno milostí Boží...
Snad ještě k samotné hře. Ona to vlastně není hra, ale spíš modlitba. To poznáte, když vidíte rozdíl mezi zkouškou a představením, je totiž rozdíl modlitbu (ve formě představení) nacvičovat a skutečně se ji modlit. Ta hra mluví ke každému člověku, jak moc je Bohem milován, jak moc Bohu záleží na tom, aby byl člověk šťastný, a jak moc je Bůh ochoten pro to udělat. A je to opravdu silné. Když jsem si kdysi poprvé četl scénář představení, tak jsem v půlce už nemohl dál, prostě to nešlo, tekly mi slzy z očí a já na to prostě neviděl. A je krásné vidět, jak se tato zvěst o Boží lásce dotýká lidí, kteří na představení přijdou.. myslím, že pro nás účinkující je to ještě silnější.
A tak na té cestě poznávání jaký (skvělý) je Hospodin jsem určitě udělal (s pomocí Boží a s pomocí přátel) veliký kus cesty a určitě na tom má své zásluhy i Zraněný pastýř. S tím objevováním Boží lásky ale ještě zdaleka nejsem u konce a je stále na čem pracovat, a tak je pro mne Zraněný pastýř vlastně stále aktuální.
Snad ještě k samotné hře. Ona to vlastně není hra, ale spíš modlitba. To poznáte, když vidíte rozdíl mezi zkouškou a představením, je totiž rozdíl modlitbu (ve formě představení) nacvičovat a skutečně se ji modlit. Ta hra mluví ke každému člověku, jak moc je Bohem milován, jak moc Bohu záleží na tom, aby byl člověk šťastný, a jak moc je Bůh ochoten pro to udělat. A je to opravdu silné. Když jsem si kdysi poprvé četl scénář představení, tak jsem v půlce už nemohl dál, prostě to nešlo, tekly mi slzy z očí a já na to prostě neviděl. A je krásné vidět, jak se tato zvěst o Boží lásce dotýká lidí, kteří na představení přijdou.. myslím, že pro nás účinkující je to ještě silnější.
A tak na té cestě poznávání jaký (skvělý) je Hospodin jsem určitě udělal (s pomocí Boží a s pomocí přátel) veliký kus cesty a určitě na tom má své zásluhy i Zraněný pastýř. S tím objevováním Boží lásky ale ještě zdaleka nejsem u konce a je stále na čem pracovat, a tak je pro mne Zraněný pastýř vlastně stále aktuální.
Renata - Máří
Pojď, můžeš, žij. Zkus to.
Zobrazit svědectví
Moje první setkání se Zraněným pastýřem bylo pro mě překvapivé a silné. Neznala jsem knihu, ze které vychází, nevěděla jsem nic o divadle. Seděla jsem nic netuše jako divák v lavici našeho kostela, od první minuty vtažená do děje, sledovala Emanuelův boj a zněla ve mně jen jedna věta. Tohle jsem já. Emanuel jsem já. Celé představení jsem plakala do vlasů slečně, kterou jsem vůbec neznala a prožila jsem od ní kousek náruče, kterou jsem tak jasně viděla před sebou na ikoně. Emanuel jsem byla já. Dítě, které křičí o život. O právo na život.
Pastýř mě zastihl právě uprostřed mého hledání. Uprostřed mého boje.
K uším mi zněla všechna ta slova: „Život, proč? Smrt, proč? Láska, proč?“
A slova o ranách, odpuštění, o řetězech, které svazují a brání životu.
Zároveň s nimi jsem z obrazu na ikoně i ze slov pastýře slyšela nádherné: Pojď, můžeš, nabízím ti náruč. Bylo to k neuvěření. Bylo to tak přesné. Bůh mi nabízel lásku.
O týden později jsem na internetu našla stránky Pastýře a Hospodin musel znovu počítat moje slzy - a dost dlouho. Byly na nich fotky z františkánských misií v Liberci. Ta svoboda jít a povědět lidem o Ježíši byla tak nádherná... Mít právo o něm promluvit, být církví, která mluví o Bohu, být Boží dítě, které smí... žít, radovat se, jít k druhým, milovat a nechat se milovat...
Nechala jsem si všechny ty slzy pro sebe, ale Bůh je umí dobře počítat. Půl roku poté se ozval telefon a v sms zprávě byla jen jedna věta, ale ta stála za to. Nezahrála bys Máří Magdalenu na františkánských misiích v Ostravě?
Hospodin je k neuvěření.
Máří Magdaléna je nádherná postava. Uplakaná, zamilovaná do Krista, protože jí odpustil všechno. Uzdravená ze všech ran, které rozdala a dostala, rozvázaná ze všech řetězů, které ji svázaly a bránily v životě.
Pastýř je pro mě krok k životu. Na každém představení, na každé zkoušce mi Hospodin říká: Pojď, můžeš, žij. Zkus to. Odpouštím ti, přijímám tě, mám tě rád.
Pastýř mě zastihl právě uprostřed mého hledání. Uprostřed mého boje.
K uším mi zněla všechna ta slova: „Život, proč? Smrt, proč? Láska, proč?“
A slova o ranách, odpuštění, o řetězech, které svazují a brání životu.
Zároveň s nimi jsem z obrazu na ikoně i ze slov pastýře slyšela nádherné: Pojď, můžeš, nabízím ti náruč. Bylo to k neuvěření. Bylo to tak přesné. Bůh mi nabízel lásku.
O týden později jsem na internetu našla stránky Pastýře a Hospodin musel znovu počítat moje slzy - a dost dlouho. Byly na nich fotky z františkánských misií v Liberci. Ta svoboda jít a povědět lidem o Ježíši byla tak nádherná... Mít právo o něm promluvit, být církví, která mluví o Bohu, být Boží dítě, které smí... žít, radovat se, jít k druhým, milovat a nechat se milovat...
Nechala jsem si všechny ty slzy pro sebe, ale Bůh je umí dobře počítat. Půl roku poté se ozval telefon a v sms zprávě byla jen jedna věta, ale ta stála za to. Nezahrála bys Máří Magdalenu na františkánských misiích v Ostravě?
Hospodin je k neuvěření.
Máří Magdaléna je nádherná postava. Uplakaná, zamilovaná do Krista, protože jí odpustil všechno. Uzdravená ze všech ran, které rozdala a dostala, rozvázaná ze všech řetězů, které ji svázaly a bránily v životě.
Pastýř je pro mě krok k životu. Na každém představení, na každé zkoušce mi Hospodin říká: Pojď, můžeš, žij. Zkus to. Odpouštím ti, přijímám tě, mám tě rád.
Radim - Josef
Mnohem víc dostávám než dávám...
Zobrazit svědectví
Pastýř je jedinečný projekt. Krásným a srozumitelným způsobem seznamuje diváka s Boží láskou, mocí, s odpuštěním, s možností uzdravení jeho ran. Když mi Petr navrhl, že bych mohl hrát Josefa, nebyl jsem si tím vůbec jistý. Na jednu stranu mě to těšilo, na druhou stranu jsem se bál. Modlit se veřejně za neznámé lidi... Co když mě někdo pozná? Co na to řeknou známí? Navíc ta rozdílnost: Josef – „stále klidný, jakou je oporou pro mou maminku i v těch nejtěžších chvílích…“ To jsem nebyl já! Ale třeba to mám být já, řekl jsem si. Na tuhle nabídku se prostě nedá říci ne. A tak jsem souhlasil. Musím říct, že jsem toho nikdy nelitoval. Skvělí lidé, úžasný scénář, čas věnovaný Bohu… Úžasná zkušenost s tím, jak si nás Pán dokáže použít. Kdybyste viděli jak mizerná byla naše generální zkouška dvě hodiny před premiérou v Liberci – s tím se prostě nedalo vystoupit! Tak jsme si sedli a s pokorou to svěřili Bohu. Že jsme slabí, chybující, nedokonalí, ale že jsme tu proto, abychom mu sloužili a že mu to chceme dát. A on náš podržel. Premiéra byla úžasná! To jsme nebyli my! Zahráli jsme to bez jediné chybičky! A podobně to bylo při dalších představeních. Jsem rád, že toho můžu být součástí. I když to stojí čas, nervy a občas nějakou tu korunku, jsem si jistý, že Pastýřem mnohem více dostávám než dávám…
Miriam - Miriam
Objevila jsem krásu i tíhu mateřství
Zobrazit svědectví
Zraněný Pastýř je dílo, kterým jsem prošla… Dílo, skrze které mi Bůh otvíral a otvírá oči - postupně - tak, abych to unesla. Postupně - tak, jak mě chce uzdravit. Tak, jako Emanuela… Tak, jako každého z nás… S láskou, něhou, v bezpečí… Tak, jak to umí jenom On.
Dominik - Emanuel
Jediné oč žádá je: Nech se milovat
Zobrazit svědectví
Nemůžu říct, že bych byl nějak zvlášť nadšen představou mého působení v roli nějaké z postav tohoto představení na jevišti. Ne, že by se mi nelíbila myšlenka představení, ale byl jsem přesvědčen, že je spousta lidí, kteří by to určitě zvládli lépe než já. Jako technik nebo osvětlovač, to klidně. Nicméně (teď mohu říct naštěstí) mě moji nejbližší povzbudili, a tak jsem se s tím nakonec smířil a přijal roli Emanuela – spíš jako výzvu.
A za to jsem jim a Hospodinu vděčný. Příběh Emanuela je totiž dramatem, které se odehrává v každém z nás. Je to drama touhy člověka po Bohu, touhy, která je do nás všech vložena a zároveň touhy Boží lásky po člověku. A je to Ježíš, který jako první přichází, aby se s námi setkal tam, kde právě jsme. Aby svou láskou probudil k životu naši touhu, která je uvězněná a často zašlapaná někde hluboko v srdci.
Možnost hrát Emanuela je pro mě pokaždé obrovským darem. Když říkám hrát, není to vlastně pravda. Je to spíš prožívání. Pokaždé, když Emanuel prožívá v představení nedůvěru, odmítání, strach, prožívám to svým způsobem také, protože mi to připomene nějaký můj vlastní pocit strachu, obav či nedůvěry, který jsem ve vztahu k Bohu či k lidem zažil nebo zažívám. A Hospodin mě skrze Emanuela stále znovu dodává odvahu, abych dokázal říct ono „můžeš, vejdi do domu mého života…“, ujišťuje mě, že mě chápe a že mě opravdu miluje takového, jaký jsem, a že jediné oč žádá je, nechat se milovat.
Zraněný Pastýř mi navíc dal odpověď na moji otázku, jak můžu druhým sdělit to, že Bůh nás každého konkrétně miluje, i když o tom často pochybujeme nebo si to vůbec neuvědomujeme. Jsem vděčný, že skrze představení můžu být svědkem toho, jak se Hospodin dotýká srdcí lidí přítomných na představení. A jsem vděčný za radost, kterou po představení cítím, radost z toho, že Mu můžu sloužit a že služba pro něj znamená víc dostat než dát.
A za to jsem jim a Hospodinu vděčný. Příběh Emanuela je totiž dramatem, které se odehrává v každém z nás. Je to drama touhy člověka po Bohu, touhy, která je do nás všech vložena a zároveň touhy Boží lásky po člověku. A je to Ježíš, který jako první přichází, aby se s námi setkal tam, kde právě jsme. Aby svou láskou probudil k životu naši touhu, která je uvězněná a často zašlapaná někde hluboko v srdci.
Možnost hrát Emanuela je pro mě pokaždé obrovským darem. Když říkám hrát, není to vlastně pravda. Je to spíš prožívání. Pokaždé, když Emanuel prožívá v představení nedůvěru, odmítání, strach, prožívám to svým způsobem také, protože mi to připomene nějaký můj vlastní pocit strachu, obav či nedůvěry, který jsem ve vztahu k Bohu či k lidem zažil nebo zažívám. A Hospodin mě skrze Emanuela stále znovu dodává odvahu, abych dokázal říct ono „můžeš, vejdi do domu mého života…“, ujišťuje mě, že mě chápe a že mě opravdu miluje takového, jaký jsem, a že jediné oč žádá je, nechat se milovat.
Zraněný Pastýř mi navíc dal odpověď na moji otázku, jak můžu druhým sdělit to, že Bůh nás každého konkrétně miluje, i když o tom často pochybujeme nebo si to vůbec neuvědomujeme. Jsem vděčný, že skrze představení můžu být svědkem toho, jak se Hospodin dotýká srdcí lidí přítomných na představení. A jsem vděčný za radost, kterou po představení cítím, radost z toho, že Mu můžu sloužit a že služba pro něj znamená víc dostat než dát.
Monika - Nevinnost
...to byla celou dobu práce Ducha svatého
Zobrazit svědectví
Jak jsem se dostala k roli Nevinnosti a vůbec k tomuto představení? Tuto milost pociťuji jako dar od Pána. I když se to zdá být nemožné, tak jen skrze Ducha svatého jsem se dostala k tomuto představení a k těmto skvělým lidem, kteří zde vystupují. Po jedněch chválách, které se pravidelně konají v naší farnosti, k nám přišla Kristy (Nevinnost) a zeptala se nás, jestli by některá z nás nechtěla hrát v představení Zraněný pastýř roli Nevinnosti. Všechny nás to velice překvapilo, některé hned tuto možnost odmítly, jiné mlčely a pokrčily rameny:). Po chvíli jsme odpověděly, že si to musíme nechat projít hlavou a co nejdříve dáme vědět. Když jsem přišla domů, stále jsem o tom přemýšlela. Provázelo mě to celou tu dobu, než jsem na to přistoupila. Když na to vzpomenu, uvědomuji si, že to byla celou dobu práce Ducha svatého, který mi to neustále připomínal a dával naději, že bych to mohla zvládnout.
Po nějaké době jsem se rozhodla, že to Kristy oznámím. Ale nestalo se tak. Najednou jsem měla strach a obavy, že na to nemám, a proto jsem to už nechtěla řešit. Pán je však natolik milosrdný a dobrý, že mi Kristy poslal On sám. Zeptala se mě, zda jedu na celostátní setkání mládeže do Žďáru nad Sázavou, že právě tam mají hrát další představení a ona se toho nemůže účastnit. A obavy byly zničeny a srdce bylo naplněno radostí. Řekla mi také, že za to velmi prosili a Pán jim ukázal cestu ke mě. Pociťuji, že Pán to opravdu chtěl a proto to dopustil. Za to velmi děkuji.
Po nějaké době jsem se rozhodla, že to Kristy oznámím. Ale nestalo se tak. Najednou jsem měla strach a obavy, že na to nemám, a proto jsem to už nechtěla řešit. Pán je však natolik milosrdný a dobrý, že mi Kristy poslal On sám. Zeptala se mě, zda jedu na celostátní setkání mládeže do Žďáru nad Sázavou, že právě tam mají hrát další představení a ona se toho nemůže účastnit. A obavy byly zničeny a srdce bylo naplněno radostí. Řekla mi také, že za to velmi prosili a Pán jim ukázal cestu ke mě. Pociťuji, že Pán to opravdu chtěl a proto to dopustil. Za to velmi děkuji.
